close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
I will love you forever and ever

Nová krv 9

21. ledna 2008 v 21:55 |  Cudzie FF
Mina zírala na Yoshiho, jehož hnědé oči teď změnily barvu. Konečně se mu povedlo vyvolat Byakugan, po kterém tolik toužil.
,,Ale...jak se..?'' začala nechápavě, jenže pak si vzpomněla na jeho slova v lese. Při intenzivním tréninku se Byakugan objeví sám....Pochopila. Nebyla jediná, kdo doopravdy dřel.
Zápas, odehrávající se dole, byl už v podstatě rozhodnutý. Yuusuke, i když byl velice schopný ninja, neuměl s pískem takové divy jako Gaara. Před objevením Yoshiho Byakuganu byly jeho šance na výhru víc než slušné, nicméně teď skončil. Yoshi ho odrovnal několika technikami svého klanu. Byl to vcelku rychlý zápas a Yoshi se za velkého potlesku vrátil zpět na ochoz.
Mina se snažila zachytit jeho pohled, ale bezvýsledně. Jeho stále bílé oči sedívaly všude možně jen ne na ni a to jí přivádělo k šílenství.
,No tak...podívej se na mě přece. Já to nechtěla Tamice udělat....podívej se.' honilo se jí hlavou.
,,Tak se na mě přece podívej!'' vyjekla nahlas a chytila ho za ruku. Štítivě jí vykroutil a konečně..Věnoval jí opravdu znechucený pohled...plný záště...
,,Už na mě nikdy nesahej.'' řekl jí klidně ale v jeho hlase byla slyšet výhružka. Mina zdrceně svěsila ruce podél těla a opřela se o stěnu. Někdo jí položil ruku na rameno.
,,Strejdo...'' vydechla.
,,Mino dej mu čas. Určitě ti odpustí. Je ještě zdrcený ze smrti Daie...a hned na to ta věc s Tamikou....Potřebuje čas.''
,,Jenže já ten čas nemám!'' vzlykla a utekla z haly.
Ležela v trávě a nepřítomně sledovala bílé mraky jak plují po azurové obloze. Na sobě měla zbrusu novou zelenou vestu, kterou dostala po skončení zkoušek. Ano, Mina se stala chunninem, stejně jako Yoshi a Hiroki.
Vzdychla...hlavou se jí honily myšlenky...na Daie...Akatsuki...Yoshiho...
V trávě něco zašustilo a vzápětí vedle ní těžce dopadl Itachi. Natáhl se do trávy stejně jako jeho dcera a slastně se protáhl.
,,Tak takhle jsem se neflákal už dlouho...'' vzdychl a vychutnával si teplé sluneční paprsky hladící jeho tvář.
,,Tati?'' Mina věděla že Itachi se nestavil jen tak na pokec. Věděla, že v Konoze nemůže zůstat napořád. A den jejího odchodu pravděpodobně nastal.....
,,Ano Mino...Je čas jít..''
,,Cože?! Ty mi lezeš do hlavy?!!'' Mina zrudla vzteky a Itachi se provinile zahihňal.
,,Jenom malinko..chicht.''
,,O tomhle už jsme několikrát mluvili!!! Prostě moje myšlenky jsou jen moje!!'' začínala pomalu křičet a ani si nevšimla že vstala. Itachi vstal také a klidnil ji.
,,No jo no jo...tak promiň. Mino, sbal si věci a rozluč se. Po setmění si tě vyzvedneme u brány. S Narutem je už také vše domluveno.'' Mina posmutněla. Věděla že to jednou přijde, ale...
,,Mino já tě varoval. Říkal jsem, ať k nim moc nepřilneš. Neposlechla jsi. Tvoje chyba.''
,,Já vím tati....Moje chyba.'' odvětila Mina bezvýrazně a otočila se. Itachi hleděl na její vzdalující se záda a trochu lítostivě se ušklíbl. To už nebyla jeho malá holčička...Dospěla.
Yoshi měl před sebou několik terčů a v nich byly přesně ve středech zapíchlé kunaie. Byl sám se sebou spokojený, protože tohle odpoledne ještě ani jednou neminul. Chytil se rukama v pase a s lupnutím si protáhl záda. Jen tak na chvíli si zapnul Byakugan, a jen co to udělal, spatřil za sebou postavu. Rychle se otočil a nasadil jeden ze svých nejtemnějších pohledů. Stála tam a dívala se na něj.
,,Co chceš?'' pravil nevrle.
,,Já....já...přišla jsem se rozloučit. Už odcházím.'' Hleděli si do očí a Mina udělala pár kroků směrem k Yoshimu. Ten se otočil, dávajíc tak najevo svůj nezájem. Zarazila se.
,,Tak... ahoj.'' řekla smutně a stále vyčkávala.
,,Sbohem.'' odvětil stroze a najednou pilně studoval oděrku na své ruce. Mina se beze slova otočila a zamířila pryč. Cítila, že už slzy dlouho neudrží a nechtěla aby ji Yoshi viděl plakat.
Najednou měla pocit prázdnoty. Sama to nechápala, protože měla přece tátu, strýčka...svojí partu Akatsuki, ale doba strávená ve vesnici v ní zanechala stopy.....Našla si nové přátele a cítila že tu má své místo...To už jí slzy volně stékaly po tvářích. Otřela si je a popotáhla.
,,Mino!'' Prudce se otočila a těsně u ní stál Yoshi. Pevně ji objal a drtil jí ve svém sevření.
,,Bude se mi stýskat...Uvidíme se ještě někdy?'' chrlil ze sebe a probíral se jejími vlasy.
,,Yoshi..já nevím. Opravdu nevím...'' vyhrkla Mina posmutněle. Ale uvnitř měla hřejivý pocit...Odpustil jí.
Dlouho tam stáli v objetí a slunce začalo pomalu zapadat. Mina se jemně vymanila s jeho objetí a chystala se k odchodu.
,,Tak sbohem Yoshi.'' vzlykla a odvrátila pohled.
,,Ne Mino....na shledanou, my se ještě uvidíme. Vím to.'' usmál se a pustil její ruku.
O čtyři roky později
Prudce uskočila a na místo kde před tím stála, se zapíchlo asi deset kunaiů. Opovržlivě si odfrkla a jedním prudkým pohybem si svlékla svůj černý plášť. Proti ní stáli tři zvuční ninjové a zírali na ní lehce chlípným pohledem.
,,Hele? A co kdybychom jí nezabili...s tou by se dalo dělat věcí....'' zasnil se jeden a Mina na něj upřela zlostný pohled svého Sharinganu. Beze slova sepjala ruce a udělala několik pečetí.
Akatsuki byli zrovna uprostřed zuřivého boje s Orochimarovými zvučnými poskoky. Už celé čtyři roky se za ním honili jak psi, ale on jim stále zbaběle unikal. Za tu dobu Mina pěkně vyrostla a zkrásněla. A také nepředstavitelně zlepšila své schopnosti. Dokonale ovládala svůj Sharingan a také veškeré techniky klanu Uchiha.
,,Katon: Goukakyuu no Jutsu!!'' zařvala Mina a protože ani jeden z nich nečekal takový útok, byli sežehnuti. Mina se spokojeně usmála a rozhlédla se. Ostatní se už také pomalu vypořádávali se svými protivníky.
Po boji se všichni sešli na skalnatém výstupku a hodlali se poradit co dál. Mina právě obvazovala Deidarovi ruku, když do ní kdosi začal nesměle píchat. Otočila se a lekla se Tobiho, který stál těsně u ní.
,,Co je Tobi?'' zeptala se nevrle.
,,Váš plášť.'' řekl uctivě a uklonil se.
,,Co to děláš?! Říkala jsem ti už několikrát že mi máš tykat! A neklaň se pořád.'' sjela ho, nicméně vzala si plášť a oblékla se. Tobi jí s obdivem pozoroval, jako ostatně pořád a jí to lezlo na nervy. Už se nadechovala, aby mu něco řekla ale pak zachytila pobavený pohled Konan a tak jen bezmocně zavrtěla hlavou a konečně začala vnímat Peina, který tam celou dobu něco vykládal.
,,...jediné vesnice, které ještě nejsou pod jeho nadvládou jsou Písečná a Listová. To je dost blbý. Jenže jak jsme slyšel od toho chlápka, kterého jsem zabil, Orochimaru právě míří na Konohu. A Konoha se nevzdá. Obávám se že jich tam moc nepřežije.'' domluvil Pein a zamyšleně si pohrával s piercingem.
,,No tak ale na co ještě čekáme? Zatímco se tady vybavujeme, Orochimaru získává stále větší a větší náskok!'' pravila aktivně Mina a kulila oči na všechny strany.
,,Ale Mino-'' pokusil se protestovat Pein.
,,Já souhlasím s Minou! Měli bychom vyrazit na cestu!'' ozval se Deidara a mrkl na ní.
,,Já taky souhlasím!'' nemohl zůstat pozadu Tobi.
,,Konoha byla po určitou dobu mým domovem. Mám vůči ní jisté závazky.'' řekla tónem nepřipouštějícím námitky a Pein si povzdechl.
,,Tak dobře. Vyrážíme hned teď.'' s těmito slovy vyskočil na nejbližší větev a vydal se směrem ke Konoze.
Ve vesnici panoval ospalý klid. Všichni si dopřávali odpolední siestu, buď doma, nebo někde v trávě venku. Dokonce i samotný Velký Hokage na chvíli odložil bílý plášť a stal se zase tím obyčejným Narutem, což hned ukázal tím, že zašel do Ichiraku a snědl tam na posezení deset misek ramenu.
O čtvrt hodinky později se rozvalil do trávy na místě, z kterého měl výhled na celou Konohu. Sluníčko svítilo a v břiše ho hřálo dobré jídlo....Naruto začal pomalu podřimovat....
Z klímání ho probrala hlasitá rána a vzápětí se na něj sesypala sprška drobných úlomků kamení a dřeva. Okamžitě vyskočil a spatřil, jak se skrz nyní už neexistující bránu valí do Konohy stovky cizích ninjů. Začali útočit na bezbranné ženy, které se zrovna vracely z lesa, kde byly sbírat nějaké bylinky. Naruto zaklel a seskočil dolů do vesnice, aby svolal vojsko.
Mina svištěla přes větve stromů tak rychle, že zdálky mohla vypadat jen jako černá šmouha. Kupředu jí poháněla touha vypořádat se s Orochimarem a také strach o Konohu. Ostatní Akatsuki jí nestíhali a Pein byl kvůli tomu značně podrážděný. Jenže Mina na jeho volání a příkazy nereagovala a tak jim nezbývalo nic jiného než se jí přizpůsobit.
Konečně začalo mezi stromy prosvítat světlo a Mina se pousmála. Jenže vzápětí jí zmrzl úsměv na rtech, protože zaslechla řinčení kunaiů a časté výkřiky.
,,Ne...'' vydechla a ještě přidala na tempu.
,,Nestihli jsme to! Sakra!'' zavrčel Itachi a následoval svou dceru. Oba a chvíli po nich i zbytek Akatsuki vyskočili z lesa a přejeli pohledem hrůzu pod sebou. Listová očividně prohrávala. Byla v nevýhodě díky momentu překvapení. Všude kolem se povalovaly mrtvoly ninjů, ale i žen a dětí.
,,Ne..'' vydechla znovu Mina, ale tentokrát tak vztekle, až to zarazilo i Itachiho.
,,Já ho zabiju!'' zařvala a vyrazila k vesnici.
,,Mino!!''
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama