Mina naprosto překvapeně vytřeštila oči a po dvou vteřinách se odtrhla. Chvíli na Yoshiho zírala, pak se napřáhla a vlepila mu parádní facku. Překvapeně se chytil za tvář a hodil po Mině ublížený pohled.
,,Za co? Tohle si snad vždycky chtěla ne?!'' vyjekl a očividně byl naštvaný.
,,To...máš možná pravdu...'' připustila. ,,Jenže já nikomu lézt do zelí nehodlám! Ty jsi prostě teď s Tamikou a konec!'' uzavřela to.
,,Ale Mino-''
,,Jaký ale?! Neříkej mi že čtyři roky s ní chodíš, pak se tu objevím a najednou ti není dost dobrá?! Jsi povrchní hajz-'' rozjížděla se, ale Yoshi vybuchl.
,,Krucinál Mino!! Ty jsi odešla a nechala jsi mě tady. Zůstal jsem sám, bez tebe, bez Daie a ona se tolik snažila.. s ní jsem se snažil na tebe zapomenout, myslel jsem že se mi to podařilo! Pak ses mi ale objevila přede dveřmi a já poznal, že ne. Že je to zpátky! Miluju tě Mino už od chvíle, kdy jsi Daiovi tak krásně nakopala zadek. Miluju tě! A teď mi něco vyčítej!'' skončil a odvrátil se od ní. Vracel se zpět do Konohy. Mina stála uprostřed cesty a udiveně zírala na jeho vzdalující se záda.
Nechala ho jít....Nadávala si za to, že nebyla schopná zastavit ho a říct mu, že ona ho miluje také....nenáviděla se.
,,Yoshi...'' sklouzlo jí ze rtů, sesunula se po kmeni nejbližšího stromu na zem a po chvíli nepřítomného zírání před sebe usnula.
,,Za co? Tohle si snad vždycky chtěla ne?!'' vyjekl a očividně byl naštvaný.
,,To...máš možná pravdu...'' připustila. ,,Jenže já nikomu lézt do zelí nehodlám! Ty jsi prostě teď s Tamikou a konec!'' uzavřela to.
,,Ale Mino-''
,,Jaký ale?! Neříkej mi že čtyři roky s ní chodíš, pak se tu objevím a najednou ti není dost dobrá?! Jsi povrchní hajz-'' rozjížděla se, ale Yoshi vybuchl.
,,Krucinál Mino!! Ty jsi odešla a nechala jsi mě tady. Zůstal jsem sám, bez tebe, bez Daie a ona se tolik snažila.. s ní jsem se snažil na tebe zapomenout, myslel jsem že se mi to podařilo! Pak ses mi ale objevila přede dveřmi a já poznal, že ne. Že je to zpátky! Miluju tě Mino už od chvíle, kdy jsi Daiovi tak krásně nakopala zadek. Miluju tě! A teď mi něco vyčítej!'' skončil a odvrátil se od ní. Vracel se zpět do Konohy. Mina stála uprostřed cesty a udiveně zírala na jeho vzdalující se záda.
Nechala ho jít....Nadávala si za to, že nebyla schopná zastavit ho a říct mu, že ona ho miluje také....nenáviděla se.
,,Yoshi...'' sklouzlo jí ze rtů, sesunula se po kmeni nejbližšího stromu na zem a po chvíli nepřítomného zírání před sebe usnula.
,,Mino...''
Otočila se. Za ní stála tmavá silueta jejího otce.
,,Tati? Jsi to ty?''
,,Pojď ke mně Mino...''
,,Ale...nemůžu..'' odpověděla zoufale.
,,Pojď ke mně...'' Nemohla se pohnout z místa...něco jí bránilo...
,,Mino vzbuď se!'' změnil otec najednou příkaz a ona se zarazila.
Prudce otevřela oči a zírala na bílý strop nějakého pokoje. Pomalu se posadila a chytila hlavu do dlaní...Bolela jí úplně nesnesitelně.
,,Konečně.'' vydechl spokojeně povědomý hlas a Mina si div nevykloubila krk, jak rychle se za ním otočila.
,,Senseii?! Co tu děláte?! A co tu dělám já?!'' vyjekla překvapeně a opatrně se pokusila vstát. Ha povedlo se! Gratulovala si v duchu.
,,No....Yoshi se z vaší malé procházky vrátil sám a řekl že si nemáme dělat starosti. Že se o sebe postaráš. Zdál se mi takový jiný. Hned jak se vrátil, rozešel se s Tamikou...byl s ní čtyři roky. Nechápu to.'' pronesl zamyšleně Sasuke. ,,Jenže ty ses nevracela ani po šesti hodinách. A tak jsem tě šel hledat. Vesele sis chrápala u jednoho stromu, pěkně všem na očích. Kdokoliv tě mohl zabít.'' řekl jí trochu vyčítavě ale Mina si toho nevšímala.
,Yoshi jí tam nechal...byly to snad lži, když tvrdil že jí miluje?' Potřásla hlavou. Vlastně se mu ani nedivila, po její reakci k ní už asi nic necítí.
,,Mino co je ti?'' zeptal se Sasuke starostlivě.
,,Nic.''
,,Ale nelži!'' Sasuke byl neodbytný.
,,Sakra, včera mi slizkej chlápek zabil tátu, Yoshi mi řekl že mě má rád a já kráva jsem byla schopná mu vlepit akorát facku a teď si tu ty hraješ na dobrou vílu. Dej mi pokoj!'' rozbrečela se a práskla za sebou dveřmi od koupelny.
Sasuke k nim přistoupil a zvedl ruku, jako by chtěl otevřít, ale zarazil se uprostřed pohybu, zavrtěl bezmocně hlavou a odešel z bytu.
Mina slyšela, jak za ním zapadly dveře a podívala se do zrcadla. Viděla šestnáctiletou holku s bledou pletí a tmavými kruhy pod očima. V očích měla bolest..a smutek. Nenáviděla tu holku. Zakřičela a máchla rukou. Ozval se zvuk tříštěného skla a do bílého umyvadla spolu se střepy dopadlo i pár kapek rudé krve.
Sasuke na konci chodby zaslechl její křik, zastavil se, ohlédl, ale pak si jen povzdechl a šel dál.
Otočila se. Za ní stála tmavá silueta jejího otce.
,,Tati? Jsi to ty?''
,,Pojď ke mně Mino...''
,,Ale...nemůžu..'' odpověděla zoufale.
,,Pojď ke mně...'' Nemohla se pohnout z místa...něco jí bránilo...
,,Mino vzbuď se!'' změnil otec najednou příkaz a ona se zarazila.
Prudce otevřela oči a zírala na bílý strop nějakého pokoje. Pomalu se posadila a chytila hlavu do dlaní...Bolela jí úplně nesnesitelně.
,,Konečně.'' vydechl spokojeně povědomý hlas a Mina si div nevykloubila krk, jak rychle se za ním otočila.
,,Senseii?! Co tu děláte?! A co tu dělám já?!'' vyjekla překvapeně a opatrně se pokusila vstát. Ha povedlo se! Gratulovala si v duchu.
,,No....Yoshi se z vaší malé procházky vrátil sám a řekl že si nemáme dělat starosti. Že se o sebe postaráš. Zdál se mi takový jiný. Hned jak se vrátil, rozešel se s Tamikou...byl s ní čtyři roky. Nechápu to.'' pronesl zamyšleně Sasuke. ,,Jenže ty ses nevracela ani po šesti hodinách. A tak jsem tě šel hledat. Vesele sis chrápala u jednoho stromu, pěkně všem na očích. Kdokoliv tě mohl zabít.'' řekl jí trochu vyčítavě ale Mina si toho nevšímala.
,Yoshi jí tam nechal...byly to snad lži, když tvrdil že jí miluje?' Potřásla hlavou. Vlastně se mu ani nedivila, po její reakci k ní už asi nic necítí.
,,Mino co je ti?'' zeptal se Sasuke starostlivě.
,,Nic.''
,,Ale nelži!'' Sasuke byl neodbytný.
,,Sakra, včera mi slizkej chlápek zabil tátu, Yoshi mi řekl že mě má rád a já kráva jsem byla schopná mu vlepit akorát facku a teď si tu ty hraješ na dobrou vílu. Dej mi pokoj!'' rozbrečela se a práskla za sebou dveřmi od koupelny.
Sasuke k nim přistoupil a zvedl ruku, jako by chtěl otevřít, ale zarazil se uprostřed pohybu, zavrtěl bezmocně hlavou a odešel z bytu.
Mina slyšela, jak za ním zapadly dveře a podívala se do zrcadla. Viděla šestnáctiletou holku s bledou pletí a tmavými kruhy pod očima. V očích měla bolest..a smutek. Nenáviděla tu holku. Zakřičela a máchla rukou. Ozval se zvuk tříštěného skla a do bílého umyvadla spolu se střepy dopadlo i pár kapek rudé krve.
Sasuke na konci chodby zaslechl její křik, zastavil se, ohlédl, ale pak si jen povzdechl a šel dál.
,,Ale to je přece hovadina! Můžeme vyrazit už dneska, nemá smysl to odkládat!'' zařvala naštvaně Mina a bouchla pěstí do Narutova stolu. Ten bohužel nevydržel a rozpadl se na milion párátek. Ostatní ninjové se na ní dost divně podívali, ale neřekli ani slovo.
Naruto si do své kanceláře na válečnou poradu pozval všechny bojeschopné, aby mohli projednat misi, jejímž cílem bylo zničit Orochimara. Všichni navrhovali, aby se vyrazilo až další den, ale o tom Mina nechtěla ani slyšet.
Vztekle si urovnala plášť.
,,Co nám brání v tom, abychom vyšli už dnes?'' zeptala se tiše, ale bylo vidět, že jen stěží potlačuje vztek.
,,Potřebujeme nabrat síly. Všichni nejsou tak dokonalí, aby byli fit hned druhý den.'' odpověděla rýpavě Tamika a vraždila jí pohledem. Moc dobře věděla, že Yoshi se s ní rozešel kvůli Mině.
Ta jen ucedila nějakou nadávku a zadívala se ven z okna. Rukou pod pláštěm křečovitě sevřela kunai a v duchu počítala, aby se uklidnila.
,,Já souhlasím s ostatními. Na misi vyrazíme až zítra, to už budou všichni fungovat na sto procent.'' uzavřel to Naruto a všichni si oddechli. Mina rázným krokem vyšla z kanceláře a venku před budovou si sedla na lavičku. Spustil se lehký deštík, ale ona ho nevnímala.
Kolem ní proběhli Chouji s Kibou a Akamarem, nejspíš se běželi honem schovat před deštěm do nějaké útulné hospůdky.
Vstala a courala se ztichlými ulicemi. Vnímala jen tiché dopadání kapek na cestu..Zavřela oči....a po pár metrech do něčeho vrazila.
,,Yoshi?'' vyhrkla a rychle od něj odskočila. Beze slova na ní zíral. Jeho potemnělé čokoládové oči ji doslova rentgenovaly, a ona se bezděky otřásla a to nejen zimou.
,,Je ti zima?'' Konečně promluvil.
,,Eh...no trochu.'' připustila Mina rozpačitě a přešlápla.
Přistoupil k ní, vzal jí za ruku a někam jí táhl.
,,Co..co je? Kam jdeme?'' protestovala slabě.
,,Zvu tě k sobě na čaj.'' oznámil jí nekompromisně a ona se už na další odpor nezmohla.
Za chvíli seděla zabořená hluboko na pohodlném gauči, přes sebe měla přehozenou měkkou deku a na stole před ní se kouřilo z voňavého čaje.
Neustále se kolem sebe ostražitě rozhlížela jako šelma chycená v pasti. Yoshi mezitím něco kutil v kuchyni a ona si o hrnek ohřívala ruce. Po chvíli vyšel z kuchyně s talířem rýžových chlebíčků.
,,Promiň ale nic lepšího tu nemám.'' zatvářil se provinile.
,,To je dobrý, stejně nemám hlad.'' hlesla a okázale se vyhýbala očnímu kontaktu.
Přisedl si k ní a ona ztuhla. Křečovitě svírala čaj a urputně zírala před sebe.
,,Mino.''
,,Hm?''
,,Víš....chtěl bych vědět...co ke mně cítíš...jestli nic, nebudu se zlobit.'' Pohlédla mu do očí. Přesně tohohle se bála. Bála se že se zeptá....
,,Víš..já...já..'' koktala rozpačitě a znovu se zadívala do hrnku. Vstal a popošel od gauče.
,,Dobrý. Chápu.'' řekl překvapivě chladně a stroze. Zmizel v kuchyni. Mina skryla obličej do dlaní a nadávala si.
,,Bože já jsem tak blbá....tak blbá!'' nejraději by si nafackovala.
Yoshi se pořád nevracel. Opatrně vstala a šla do kuchyně. Seděl na parapetu a upřeně hleděl ven z okna. Mina se zastavila ve dveřích a pozorovala ho. S povzdechem opřel hlavu o sklo, ale Miny si stále nevšiml.
,,Taky tě miluju..'' zašeptala a on se prudce otočil. Tentokrát pohledem neuhnula a oba dva se propalovali očima navzájem.
Beze slova vstal a došel k ní. Jemně jí pohladil po holých ramenou a Mina se zachvěla. Objala ho kolem krku a on jí obtočil ruce kolem štíhlého pasu. Chtivě se k němu natáhla a jejich rty splynuly v polibku, ve kterém se odrážela všechna ta léta odloučení a nesnesitelného čekání.
Líbal jí vášnivě a nenasytně a pomalu se přesouvali z kuchyně do obýváku. Jenže...najednou se ozvaly rány na dveře. Yoshi i Mina se je rozhodli ignorovat, ale rány se ozvaly znovu a naléhavěji.
,,Sakra!'' ucedil zlostně, odtrhl se od Miny a zlostně dupajíc zamířil otevřít dveře. Mina se svalila na gauč a šťastně zírala do stropu, zatímco se snažila rozdýchat události posledních vteřin.
,,Promiň že tě otravuju, ale přišla jsem si ještě pro zbytek-'' do obýváku vletěla Tamika a zarazila se uprostřed slova. Nechápavě civěla na Minu a pak jí to docvaklo.
,,-věcí....Doufám, že jsem vás nevyrušila při něčem....důležitém.'' protáhla jízlivě a propalovala Minu vražedným pohledem. Ta se celá rudá zvedla a rozpačitě si pohrávala s vlasy.
,,Chtěla si snad nějaký věci ne? Tak si pro ně pojď.'' vyzval Yoshi Tamiku podrážděně a odešli do ložnice. Mina si rychle oblékla svůj ještě vlhký plášť a naposledy se rozhlédla po pokoji. Pak tiše jako myška vyskočila z okna a zmizela.
Yoshi rychle vyprovodil Tamiku, zabouchl za ní dveře a spěchal do obýváku. Jenže ten zel prázdnotou. Minin plášť, který se předtím sušil na topení, také chyběl.
,,No....skvělý.'' povzdechl si naštvaně, zabořil se do gauče a zakousl se do jednoho rýžového chlebíčku.
Naruto si do své kanceláře na válečnou poradu pozval všechny bojeschopné, aby mohli projednat misi, jejímž cílem bylo zničit Orochimara. Všichni navrhovali, aby se vyrazilo až další den, ale o tom Mina nechtěla ani slyšet.
Vztekle si urovnala plášť.
,,Co nám brání v tom, abychom vyšli už dnes?'' zeptala se tiše, ale bylo vidět, že jen stěží potlačuje vztek.
,,Potřebujeme nabrat síly. Všichni nejsou tak dokonalí, aby byli fit hned druhý den.'' odpověděla rýpavě Tamika a vraždila jí pohledem. Moc dobře věděla, že Yoshi se s ní rozešel kvůli Mině.
Ta jen ucedila nějakou nadávku a zadívala se ven z okna. Rukou pod pláštěm křečovitě sevřela kunai a v duchu počítala, aby se uklidnila.
,,Já souhlasím s ostatními. Na misi vyrazíme až zítra, to už budou všichni fungovat na sto procent.'' uzavřel to Naruto a všichni si oddechli. Mina rázným krokem vyšla z kanceláře a venku před budovou si sedla na lavičku. Spustil se lehký deštík, ale ona ho nevnímala.
Kolem ní proběhli Chouji s Kibou a Akamarem, nejspíš se běželi honem schovat před deštěm do nějaké útulné hospůdky.
Vstala a courala se ztichlými ulicemi. Vnímala jen tiché dopadání kapek na cestu..Zavřela oči....a po pár metrech do něčeho vrazila.
,,Yoshi?'' vyhrkla a rychle od něj odskočila. Beze slova na ní zíral. Jeho potemnělé čokoládové oči ji doslova rentgenovaly, a ona se bezděky otřásla a to nejen zimou.
,,Je ti zima?'' Konečně promluvil.
,,Eh...no trochu.'' připustila Mina rozpačitě a přešlápla.
Přistoupil k ní, vzal jí za ruku a někam jí táhl.
,,Co..co je? Kam jdeme?'' protestovala slabě.
,,Zvu tě k sobě na čaj.'' oznámil jí nekompromisně a ona se už na další odpor nezmohla.
Za chvíli seděla zabořená hluboko na pohodlném gauči, přes sebe měla přehozenou měkkou deku a na stole před ní se kouřilo z voňavého čaje.
Neustále se kolem sebe ostražitě rozhlížela jako šelma chycená v pasti. Yoshi mezitím něco kutil v kuchyni a ona si o hrnek ohřívala ruce. Po chvíli vyšel z kuchyně s talířem rýžových chlebíčků.
,,Promiň ale nic lepšího tu nemám.'' zatvářil se provinile.
,,To je dobrý, stejně nemám hlad.'' hlesla a okázale se vyhýbala očnímu kontaktu.
Přisedl si k ní a ona ztuhla. Křečovitě svírala čaj a urputně zírala před sebe.
,,Mino.''
,,Hm?''
,,Víš....chtěl bych vědět...co ke mně cítíš...jestli nic, nebudu se zlobit.'' Pohlédla mu do očí. Přesně tohohle se bála. Bála se že se zeptá....
,,Víš..já...já..'' koktala rozpačitě a znovu se zadívala do hrnku. Vstal a popošel od gauče.
,,Dobrý. Chápu.'' řekl překvapivě chladně a stroze. Zmizel v kuchyni. Mina skryla obličej do dlaní a nadávala si.
,,Bože já jsem tak blbá....tak blbá!'' nejraději by si nafackovala.
Yoshi se pořád nevracel. Opatrně vstala a šla do kuchyně. Seděl na parapetu a upřeně hleděl ven z okna. Mina se zastavila ve dveřích a pozorovala ho. S povzdechem opřel hlavu o sklo, ale Miny si stále nevšiml.
,,Taky tě miluju..'' zašeptala a on se prudce otočil. Tentokrát pohledem neuhnula a oba dva se propalovali očima navzájem.
Beze slova vstal a došel k ní. Jemně jí pohladil po holých ramenou a Mina se zachvěla. Objala ho kolem krku a on jí obtočil ruce kolem štíhlého pasu. Chtivě se k němu natáhla a jejich rty splynuly v polibku, ve kterém se odrážela všechna ta léta odloučení a nesnesitelného čekání.
Líbal jí vášnivě a nenasytně a pomalu se přesouvali z kuchyně do obýváku. Jenže...najednou se ozvaly rány na dveře. Yoshi i Mina se je rozhodli ignorovat, ale rány se ozvaly znovu a naléhavěji.
,,Sakra!'' ucedil zlostně, odtrhl se od Miny a zlostně dupajíc zamířil otevřít dveře. Mina se svalila na gauč a šťastně zírala do stropu, zatímco se snažila rozdýchat události posledních vteřin.
,,Promiň že tě otravuju, ale přišla jsem si ještě pro zbytek-'' do obýváku vletěla Tamika a zarazila se uprostřed slova. Nechápavě civěla na Minu a pak jí to docvaklo.
,,-věcí....Doufám, že jsem vás nevyrušila při něčem....důležitém.'' protáhla jízlivě a propalovala Minu vražedným pohledem. Ta se celá rudá zvedla a rozpačitě si pohrávala s vlasy.
,,Chtěla si snad nějaký věci ne? Tak si pro ně pojď.'' vyzval Yoshi Tamiku podrážděně a odešli do ložnice. Mina si rychle oblékla svůj ještě vlhký plášť a naposledy se rozhlédla po pokoji. Pak tiše jako myška vyskočila z okna a zmizela.
Yoshi rychle vyprovodil Tamiku, zabouchl za ní dveře a spěchal do obýváku. Jenže ten zel prázdnotou. Minin plášť, který se předtím sušil na topení, také chyběl.
,,No....skvělý.'' povzdechl si naštvaně, zabořil se do gauče a zakousl se do jednoho rýžového chlebíčku.
Byla temná noc, listí tiše ševelilo ve větru a někde v dáli zahoukala sova vracející se z lovu.
Větve několika stromů se zachvěly pod náporem mnoha nohou, které po nich tiše přeběhli. Velká skupina ninjů skákala z větve na větev a ani jediný nevydal hlásku. Pohybovali se úplně synchronizovaně a tak vypadali jako jeden velký temný stín.
Šedovlasý muž s páskou přes oko se nenápadně přitočil k Narutovi, který byl v čele skupiny.
,,Měli bychom se už utábořit Naruto.'' radil mu ale Naruto po několikáté zavrtěl hlavou.
,,Ještě ne. Ještě je čas. Konečně jsme našli Orochimarovu stopu. Teď nemůžeme zastavit.'' odporoval a dál hleděl upřeně před sebe.
,,Jsme na nohou už třetí den. Bez odpočinku. Jestli budeme takhle pokračovat, na boj s Orochimarem nám nezbudou síly. Hokage-sama, měli bych se utábořit.'' skončil Kakashi uctivě a to na Naruta konečně zapůsobilo.
,,No dobře....ale jen na zbytek noci.'' svolil Naruto a dal povel k zastavení.
Za půl hodiny uprostřed mýtiny, kde zastavili, plápolal oheň a kolem něj byly rozestavěny stany.
Mina zapnula ten svůj a s unaveným povzdechem se svalila na deku. Konečně spánek! Slastně se protáhla a zavrtala se do deky. Za pár minut blaženě oddychovala.
Probudil ji zvuk rozepínajícího se zipu. Pevně pod dekou sevřela kunai a dál dělala jako že spí. Až když byl neznámý vetřelec půlkou těla ve stanu, vymrštila se a v další vteřině ležela na něm a ke krku mu tiskla nůž.
,,Mino co to proboha děláš?'' vyjekl Yoshi napůl pobaveně a napůl se strachem a znepokojeně pošilhával po lesknoucím se ostří. Odhodila nůž a místo odpovědi ho políbila.
,,Pročpak jsi přišel?'' zeptala se se smíchem a prohrábla mu vlasy.
Chytil ji v pase a přetočil se na ní.
,,No víš....něco jsme nedokončili. To bylo dost nehezký, jak jsi mi zmizela.'' vyčítal jí naoko a snažil se přijít na způsob, jak jí sundat tričko, aniž by se roztrhalo. Se smíchem ho odstrčila a posadila se.
,,Kdybys počkal....'' pronesla a začala se z něj soukat sama. V dalším okamžiku se oheň venku až přespříliš rozhořel a ozvaly se hlasité varovné výkřiky. Vteřinu na to dopadla na stěnu stanu sprška tmavé krve.
Větve několika stromů se zachvěly pod náporem mnoha nohou, které po nich tiše přeběhli. Velká skupina ninjů skákala z větve na větev a ani jediný nevydal hlásku. Pohybovali se úplně synchronizovaně a tak vypadali jako jeden velký temný stín.
Šedovlasý muž s páskou přes oko se nenápadně přitočil k Narutovi, který byl v čele skupiny.
,,Měli bychom se už utábořit Naruto.'' radil mu ale Naruto po několikáté zavrtěl hlavou.
,,Ještě ne. Ještě je čas. Konečně jsme našli Orochimarovu stopu. Teď nemůžeme zastavit.'' odporoval a dál hleděl upřeně před sebe.
,,Jsme na nohou už třetí den. Bez odpočinku. Jestli budeme takhle pokračovat, na boj s Orochimarem nám nezbudou síly. Hokage-sama, měli bych se utábořit.'' skončil Kakashi uctivě a to na Naruta konečně zapůsobilo.
,,No dobře....ale jen na zbytek noci.'' svolil Naruto a dal povel k zastavení.
Za půl hodiny uprostřed mýtiny, kde zastavili, plápolal oheň a kolem něj byly rozestavěny stany.
Mina zapnula ten svůj a s unaveným povzdechem se svalila na deku. Konečně spánek! Slastně se protáhla a zavrtala se do deky. Za pár minut blaženě oddychovala.
Probudil ji zvuk rozepínajícího se zipu. Pevně pod dekou sevřela kunai a dál dělala jako že spí. Až když byl neznámý vetřelec půlkou těla ve stanu, vymrštila se a v další vteřině ležela na něm a ke krku mu tiskla nůž.
,,Mino co to proboha děláš?'' vyjekl Yoshi napůl pobaveně a napůl se strachem a znepokojeně pošilhával po lesknoucím se ostří. Odhodila nůž a místo odpovědi ho políbila.
,,Pročpak jsi přišel?'' zeptala se se smíchem a prohrábla mu vlasy.
Chytil ji v pase a přetočil se na ní.
,,No víš....něco jsme nedokončili. To bylo dost nehezký, jak jsi mi zmizela.'' vyčítal jí naoko a snažil se přijít na způsob, jak jí sundat tričko, aniž by se roztrhalo. Se smíchem ho odstrčila a posadila se.
,,Kdybys počkal....'' pronesla a začala se z něj soukat sama. V dalším okamžiku se oheň venku až přespříliš rozhořel a ozvaly se hlasité varovné výkřiky. Vteřinu na to dopadla na stěnu stanu sprška tmavé krve.