,,Narutoooo!!'' ječela Hinata přes celou vesnici. Už celé odpoledne se před ní schovával, protože ho neustále otravovala s výběrem svatebních šatů.
Nebyl dost rychlý a ona zahlédla jeho střapatou hlavu, jak uniká za roh. S výrazem naštvaného hrocha se za ním rozběhla a zahnala ho do slepé uličky. Chvíli se odtamtud ozývaly neidentifikovatelné zvuky, a pak ho Hinata se stále stejným příjemným výrazem vytáhla ven a smýkala s ním celou cestu až domů.
,,Hinááátoo!! Nech toho!!'' ječel Naruto a vesničané se po něm soucitně ohlíželi.
Hinata se zastavila uprostřed ulice a pustila Naruta do prachu cesty.
,,Naruto. Za týden máme svatbu a ty to naprosto ignoruješ. Já zařizuju všechno sama, zatímco ty se flákáš venku s klukama! Občas mám pocit, jako kdyby sis to s tou svatbou rozmyslel.'' řekla ublíženě Hinata a otočila se k němu zády.
,,Hinato...'' zašeptal Naruto a objal jí zezadu. ,,Já to přece takhle nemyslím. Jasně že si tě chci vzít. Ale přijde mi zbytečný vybírat extra šaty, když tobě sluší úplně všechno. A kytku? No ty se přece v květinách vyznáš nejlíp, tak proč vybírat nějakou přezdobenou, když si můžeme natrhat tamhle u lesa a ty jí pak naaranžuješ?'' Naruto vždycky věděl, jak si to u Hinaty vyžehlit. (Byla totiž děsně splachovací).
Hinata se k němu otočila a jemně ho políbila.
,,No tak dobře. Ty máš vlastně pravdu.'' uznala a usmála se. ,,Tak já půjdu natrhat ty kytky, a ty-''
,,Já..já musím za Tsunade.'' vyhrkl rychle Naruto, aby mu nedala žádný úkol. Zčervenaly mu uši.
Hinata se na něj podezíravě podívala, ale pak kývla.
,,Dobře.''
Nebyl dost rychlý a ona zahlédla jeho střapatou hlavu, jak uniká za roh. S výrazem naštvaného hrocha se za ním rozběhla a zahnala ho do slepé uličky. Chvíli se odtamtud ozývaly neidentifikovatelné zvuky, a pak ho Hinata se stále stejným příjemným výrazem vytáhla ven a smýkala s ním celou cestu až domů.
,,Hinááátoo!! Nech toho!!'' ječel Naruto a vesničané se po něm soucitně ohlíželi.
Hinata se zastavila uprostřed ulice a pustila Naruta do prachu cesty.
,,Naruto. Za týden máme svatbu a ty to naprosto ignoruješ. Já zařizuju všechno sama, zatímco ty se flákáš venku s klukama! Občas mám pocit, jako kdyby sis to s tou svatbou rozmyslel.'' řekla ublíženě Hinata a otočila se k němu zády.
,,Hinato...'' zašeptal Naruto a objal jí zezadu. ,,Já to přece takhle nemyslím. Jasně že si tě chci vzít. Ale přijde mi zbytečný vybírat extra šaty, když tobě sluší úplně všechno. A kytku? No ty se přece v květinách vyznáš nejlíp, tak proč vybírat nějakou přezdobenou, když si můžeme natrhat tamhle u lesa a ty jí pak naaranžuješ?'' Naruto vždycky věděl, jak si to u Hinaty vyžehlit. (Byla totiž děsně splachovací).
Hinata se k němu otočila a jemně ho políbila.
,,No tak dobře. Ty máš vlastně pravdu.'' uznala a usmála se. ,,Tak já půjdu natrhat ty kytky, a ty-''
,,Já..já musím za Tsunade.'' vyhrkl rychle Naruto, aby mu nedala žádný úkol. Zčervenaly mu uši.
Hinata se na něj podezíravě podívala, ale pak kývla.
,,Dobře.''
Konan po několikáté otřela Itachiho čelo vlhkým hadrem. Měla o něj obavy. Pořád se potil a jeho tep byl stále slabší a slabší.
,,Jak mu je?'' ozval se ode dveří hlas. Konan se rychle otočila. O rám dveří se ležérně opíral Pein.
,,Řekla bych, že je na tom stále hůř. Potřebuje lékařskou pomoc. Tsunade Haruno už určitě uzdravila, tak vyšli Hidana, Sasoriho a třeba...Deidaru. Ale hlavně rychle. Už moc dlouho nevydrží.'' dopověděla a vrhla na Itachiho další pohled plný obav.
Pein přikývl a zmizel.
,,Jak mu je?'' ozval se ode dveří hlas. Konan se rychle otočila. O rám dveří se ležérně opíral Pein.
,,Řekla bych, že je na tom stále hůř. Potřebuje lékařskou pomoc. Tsunade Haruno už určitě uzdravila, tak vyšli Hidana, Sasoriho a třeba...Deidaru. Ale hlavně rychle. Už moc dlouho nevydrží.'' dopověděla a vrhla na Itachiho další pohled plný obav.
Pein přikývl a zmizel.
Hinata poskakovala vesele po louce a s láskou trhala ty nejkrásnější květiny. Sluneční paprsky laskaly její mladou, bledou pleť, a její modré vlasy vrhaly kovové odlesky. Přemýšlela o Narutovi, o jejich svatbě, a naprosto si nepřipouštěla, že by se něco mohlo pokazit. Najednou zakopla o kámen a upadla. Rychle vyskočila, celá rudá, a kontrolovala, jestli jí nikdo neviděl. V tom okamžiku zaregistrovala ve větvích stromů rychlé pohyby. Stačila jen zpozorovat cíp černého pláště s červeným mrakem a okamžitě věděla která bije. Upustila květiny, a rozběhla se varovat vesnici.
Bohužel jí zastoupil cestu Deidara a kolem úst mu pohrával škodolibý úšklebek.
,,Ale ale, kampak tolik spěcháme?'' otázal se odporným dětským hlasem. Hinata se znechuceně otřásla a otočila se k němu zády. Za ní ovšem už stál Hidan a tvářil se nepřístupně. Hinatu zachvátil pocit bezmocnosti. Z téhle pasti nevedlo úniku. Bude s nimi muset bojovat, a ona měla špatný pocit, že tento boj neskončí dobře. Dobře pro ni.
,,Byakugan!'' zakřičela a postavila se do bojové pozice.
,,Ono by se to chtělo prát..'' protáhl jízlivě Deidara. ,,Kočičko, tak horký to zase nebude....Sasori-sama? Zařídíte to?'' pronesl Deidara někam do vzduchu.
Zvedl se lehký vítr, a Hinata už jen za sebou zaslechla tichý svist.....Pak už jen kovové kopí trhalo látku, kůži, svaly.......Hinatě z koutku úst stékal pramínek temně rudé krve. Podívala se na své břicho, odkud čouhala špička kopí, které se pomalu začalo rozpadat na jemný železný písek..
,,Technika třetího Kazekage...'' zašeptala bolestně a Deidara jí s úsměvem kývnul na souhlas.
Pohled se jí postupně zamlžoval...její poslední myšlenka patřila Narutovi, chtěla naposled spatřit tvář toho, koho milovala víc než svůj život...bohužel jí to nebylo dopřáno. Hinata zemřela ve společnosti těch nejhorších zločinců, kteří jí její poslední chvilky ještě ztrpčili. Nenamáhali se ani ukrýt její tělo.
Později jí tam takto našel Neji.
Bohužel jí zastoupil cestu Deidara a kolem úst mu pohrával škodolibý úšklebek.
,,Ale ale, kampak tolik spěcháme?'' otázal se odporným dětským hlasem. Hinata se znechuceně otřásla a otočila se k němu zády. Za ní ovšem už stál Hidan a tvářil se nepřístupně. Hinatu zachvátil pocit bezmocnosti. Z téhle pasti nevedlo úniku. Bude s nimi muset bojovat, a ona měla špatný pocit, že tento boj neskončí dobře. Dobře pro ni.
,,Byakugan!'' zakřičela a postavila se do bojové pozice.
,,Ono by se to chtělo prát..'' protáhl jízlivě Deidara. ,,Kočičko, tak horký to zase nebude....Sasori-sama? Zařídíte to?'' pronesl Deidara někam do vzduchu.
Zvedl se lehký vítr, a Hinata už jen za sebou zaslechla tichý svist.....Pak už jen kovové kopí trhalo látku, kůži, svaly.......Hinatě z koutku úst stékal pramínek temně rudé krve. Podívala se na své břicho, odkud čouhala špička kopí, které se pomalu začalo rozpadat na jemný železný písek..
,,Technika třetího Kazekage...'' zašeptala bolestně a Deidara jí s úsměvem kývnul na souhlas.
Pohled se jí postupně zamlžoval...její poslední myšlenka patřila Narutovi, chtěla naposled spatřit tvář toho, koho milovala víc než svůj život...bohužel jí to nebylo dopřáno. Hinata zemřela ve společnosti těch nejhorších zločinců, kteří jí její poslední chvilky ještě ztrpčili. Nenamáhali se ani ukrýt její tělo.
Později jí tam takto našel Neji.
Sakura prudce otevřela oči a roztřásla se. Její tělo pokrýval studený pot. Probudila jí další noční můra. Poslední dobou zůstávala stále stejná, ale tím se její děsivost nesnižovala. Přemýšlela, jak dlouho ještě bude schopna tohle snášet, než se dočista zblázní.
Pomalu se došla osprchovat a když se vrátila, byla v pokoji podezřelá zima. Všimla si že je otevřené okno, ale nijak se tím nezaobírala. Prostě ho zavřela a lehla si zase do postele. Urovnala si deku a už už si lehala, když si všimla, že protější roh je tmavší, než by měl být.
Zajíkla se a rychle hmátla po kunai na stolku. Ale nebyl tam. Znovu se poděšeně zadívala do rohu, ze kterého pomalu vyšel Sasori. Velmi si vychutnával svůj výstup ze stínu.
,,Sakura-chan....''
,,Co ode mě chcete?!'' vyjekla a vystřelila z postele. Vzápětí pocítila oslepující bolest a zapotácela se. Ze tmy se vynořily dva páry silných rukou a zachytily ji uprostřed pádu.
Sakura plakala. Plakala bolestí. Znovu se snažila zaostřit na Sasoriho.
,,Potřebujeme tvoje lékařské schopnosti. Otrávila si Itachiho a teď ho zase vyléčíš.''
,,To neudělám!'' bouřila se chabě.
,,Ale já se tě na nic neptám, já ti to prostě oznamuji.'' ušklíbl se.
,,Nepůjdu s vámi.''
,,To od tebe ani neočekávám. My si tě samozřejmě odneseme.'' Vypadalo to že s touto konverzací skončil, kývl na Hidana a Deidaru a vyskočil z okna.
Deidara se naklonil k Sakuře a násilím jí do úst vpravil nějakou tekutinu. Po pár vteřinách Sakuře spadla víčka a hlava jí klesla na rameno. Hidan se spokojeně usmál a přehodil si jí přes záda. Poté oba následovali Sasoriho.
Pomalu se došla osprchovat a když se vrátila, byla v pokoji podezřelá zima. Všimla si že je otevřené okno, ale nijak se tím nezaobírala. Prostě ho zavřela a lehla si zase do postele. Urovnala si deku a už už si lehala, když si všimla, že protější roh je tmavší, než by měl být.
Zajíkla se a rychle hmátla po kunai na stolku. Ale nebyl tam. Znovu se poděšeně zadívala do rohu, ze kterého pomalu vyšel Sasori. Velmi si vychutnával svůj výstup ze stínu.
,,Sakura-chan....''
,,Co ode mě chcete?!'' vyjekla a vystřelila z postele. Vzápětí pocítila oslepující bolest a zapotácela se. Ze tmy se vynořily dva páry silných rukou a zachytily ji uprostřed pádu.
Sakura plakala. Plakala bolestí. Znovu se snažila zaostřit na Sasoriho.
,,Potřebujeme tvoje lékařské schopnosti. Otrávila si Itachiho a teď ho zase vyléčíš.''
,,To neudělám!'' bouřila se chabě.
,,Ale já se tě na nic neptám, já ti to prostě oznamuji.'' ušklíbl se.
,,Nepůjdu s vámi.''
,,To od tebe ani neočekávám. My si tě samozřejmě odneseme.'' Vypadalo to že s touto konverzací skončil, kývl na Hidana a Deidaru a vyskočil z okna.
Deidara se naklonil k Sakuře a násilím jí do úst vpravil nějakou tekutinu. Po pár vteřinách Sakuře spadla víčka a hlava jí klesla na rameno. Hidan se spokojeně usmál a přehodil si jí přes záda. Poté oba následovali Sasoriho.
Neji spěchal přes louku. Vracel se z mise a už chtěl být doma s Ten-Ten. Najednou o něco nečekaně zakopl a rozplácl se na zemi. S reptáním se zvedal a ohlížel se, o co se málem přerazil. Pohled na mrtvé, zakrvácené tělo Hinaty mu vyrazil dech. Několik okamžiků nebyl schopný ničeho. Pak k ní přiklekl a prudce, a také naprosto nesmyslně, s ní zatřásl.
,,Hinato!!'' křičel a v očích se mu zaleskly slzy. ,,Hinato ne!'' pořád s ní třásl.
Zvedl její bezvládné tělo a na kalhoty se mu sesypal železný písek.
,,Ne..'' vydechl vztekle. ,,Sasori...''. Zamračil se a s Hinatou v náručí pospíchal do vesnice.
,,Hinato!!'' křičel a v očích se mu zaleskly slzy. ,,Hinato ne!'' pořád s ní třásl.
Zvedl její bezvládné tělo a na kalhoty se mu sesypal železný písek.
,,Ne..'' vydechl vztekle. ,,Sasori...''. Zamračil se a s Hinatou v náručí pospíchal do vesnice.
Naruto se prodíral davem lidí, proudícím ulicí. Všichni se po něm naštvaně otáčeli a občas zaslechl i ostrou nadávku. Ale nevnímal to. Stále mu v hlavě zněla slova, která mu řekl posel od Tsunade.
,,Naruto, přijď okamžitě do nemocnice. Jde o Hinatu....Je to zlé...''
Vrazil do dveří, prolétl chodbou a zastavil se před určenými dveřmi. Prudce oddechoval, zvedl ruku a váhavě zaklepal.
,,Dále.'' ozvalo se a Naruto už na nic nečekal, vpadl dovnitř jako velká voda a zarazil se až při pohledu na zakrvácenou, bledou Hinatu.
V pohledu se mu střídala směsice pocitů jako neskonalý, bolestný smutek, vražedný hněv i netečnost. Ale stále mu tam zůstávala nekonečná, obrovská láska. Přišel k Hinatě, objal ji a zabořil obličej do jejích, teď už matných vlasů. Na lehátko začaly dopadat slzy a za chvíli se už Naruto chvěl pláčem. Tsunade taktně odešla a zanechala Naruta naposled s jeho láskou. Naposled.
Po půlhodině vyšel, na tváři se mu usadil kamenný výraz a z očí mu stále stékaly slzy. Ale jeho pohled se změnil. Byl krvelačný, plný pohrdání nad vrahy Hinaty a nebyla v něm ani špetka soucitu. Naruto prahnul po pomstě víc ne kdy předtím.
,,Naruto, přijď okamžitě do nemocnice. Jde o Hinatu....Je to zlé...''
Vrazil do dveří, prolétl chodbou a zastavil se před určenými dveřmi. Prudce oddechoval, zvedl ruku a váhavě zaklepal.
,,Dále.'' ozvalo se a Naruto už na nic nečekal, vpadl dovnitř jako velká voda a zarazil se až při pohledu na zakrvácenou, bledou Hinatu.
V pohledu se mu střídala směsice pocitů jako neskonalý, bolestný smutek, vražedný hněv i netečnost. Ale stále mu tam zůstávala nekonečná, obrovská láska. Přišel k Hinatě, objal ji a zabořil obličej do jejích, teď už matných vlasů. Na lehátko začaly dopadat slzy a za chvíli se už Naruto chvěl pláčem. Tsunade taktně odešla a zanechala Naruta naposled s jeho láskou. Naposled.
Po půlhodině vyšel, na tváři se mu usadil kamenný výraz a z očí mu stále stékaly slzy. Ale jeho pohled se změnil. Byl krvelačný, plný pohrdání nad vrahy Hinaty a nebyla v něm ani špetka soucitu. Naruto prahnul po pomstě víc ne kdy předtím.