I will love you forever and ever

Láska si nevyberá 13

6. ledna 2008 v 17:18 |  Cudzie FF
Itachi seděl v tmavé cele s jedním jediným malým oknem. Pozoroval hvězdy a přemýšlel.
O svém osudu, o bratrovi, o Akatsuki....ale hlavně o Sakuře. O své jediné lásce Sakuře.
Byl tak na dně, když byla mrtvá. Jen pohled na její nehybné tělo ho přiváděl k šílenství. Ale pak jí Tsunade zachránila a oni ho odvedli. Naposled když jí viděl, tak seděla na zemi a nepřítomně zírala do zdi. Nereagovala na jeho zoufalé volání. A on nemohl ani na pohřeb, kde by jí také alespoň zahlédl. A už zítra má popravu......
,,Ach Sakuro....'' povzdechl těžce a odvrátil se od velkého hypnotizujícího měsíce.
Závora na dveřích zavrzala. Itachi se prudce otočil a čekal.
Dovnitř vešel Sasuke s velice spokojeným výrazem.
,,Ahoj bratříčku.'' pozdravil ho tentokrát hanlivě on.
Itachi se zamračil a neodpověděl. Sasuke si bez dovolení přisedl na značně pofidérní napodobeninu postele.
,,Přišel jsem se s tebou rozloučit, přece jenom jsi můj bratr i když naprosto ztracený případ.''
Itachi vydal jakýsi neidentifikovatelný zvuk.
,,A taky ti chci říct, že se určitě zítra se Sakurou přijdeme podívat, jak umíráš.'' uchechtl se Sasuke podle.
Při zaslechnutí Sakuřina jména Itachi našpicoval uši.
,,Ano slyšel jsi dobře. My jsme teď totiž spolu. Budeme se brát.'' Sasuke zdůraznil hlavně poslední slovo a vychutnával si Itachiho bolestný výraz.
,,Lžeš!!'' zařval, ale v hloubi duše věděl že Sasuke nelže....že je to pravda.
,,Mysli si co chceš...'' pokrčil Sasuke rameny. ''Sbohem....doufám že budeš trpět.'' rozloučil se mile a vyšel z cely.
Itachi zůstal sám...sám se svými zmatenými myšlenkami a pocity.
O pět hodin později se dveře otevřely znovu. Itachiho to probudilo, ale zůstal ležet a předstíral spánek, protože myslel že je to jeden z hlídačů. Nevnímal ani to, jak se nad něj někdo nahnul, ale to, jak ho někdo jemně políbil na rty, to už nešlo ignorovat.
Překvapeně otevřel oči a viděl záplavu růžových vlasů, padající přes ten nejkrásnější obličej, který kdy viděl.
,,Sakuro!'' vyjekl nahlas a ona mu panicky rychle zacpala pusu rukou.
,,Pššt!'' zašeptala naléhavě.
,,Uspala jsem stráže, pojď, nebudou mimo moc dlouho.''
,,Počkej..kam?'' nechápal Itachi.
,,Pojď vysvětlím ti to venku.'' táhla ho kolem omráčených stráží, z nichž jeden slintal a druhý volal maminku.
Zůstali stát pod rozkvetlými stromy. Sakura mu začala cpát nějaký batoh s jídlem a pitím a také brašničku se zbraněmi, ale on jí pozvednutím ruky zastavil.
,,Sakuro...proč?'' zeptal se s tak velkou bolestí v hlase, až to Sakuru překvapilo.
,,Co proč?''
,,Ty a Sasuke...je to pravda?''
Sakura sklopila oči a přikývla.
,,Ale proč?''
,,Já...nevím...nedokázala jsem odmítnout. A navíc...ty teď musíš odejít a já na tebe musím nějak zapomenout. Stejně to nedokážu, ale namlouvat si to můžu ne?''
,,Tak pojď se mnou!'' navrhl Itachi ale předem věděl že je to nemožné.
,,To nejde.'' zašeptala Sakura. ,,Itachi, ty se přidáš k Akatsuki, a já....tu mám přátele a povinnosti...Ach Itachi!'' vydechla a prudce se k němu přitiskla. Stáli tam v objetí asi hodinu, jenže pak se začala rozednívat a Itachi musel jít.
Naposled se vpil do jejích zelených očí, naposledy se políbili a pak Itachi vyskočil do korun stromů a zmizel. Sakuře po tvářích stékaly slzy a tiše dopadaly do trávy.
Itachimu se také výrazně snížila viditelnost díky uslzeným očím (párkrát napálil do stromu ale pššt) a pak se dokodrcal na mýtinku, kde stáli čtyři velmi známé postavy.
,,Itachi...to je skvělý, že jsi se vrátil!''
,,Ano Peine, úžasný..'' zamumlal nepřítomně a vrhl poslední pohled na Konohu.
,,Jdeme!!'' zavelela Konan a všichni se vznesli do vzduchu.
O týden později se konala svatba Sasukeho a Sakury. (jojo vzali to hopem xD).
Sasuke rozdával úsměvy na všechny strany, byl hlavní bavič večera, ale nevěsta byla podivně zamlklá. Své ,,Ano,, řekla poněkud sklesle, až se i Naruto, který je oddával, podivil.
Sakura ve svých bohatých bílých šatech vypadala nádherně, ale zároveň to byla nejsmutnější osoba z vesnice. Jak ráda by na Sasukeho místě měla Itachiho.
Už zase brečela. Rychle, nenápadně si otřela slzu a nešikovně si rozmazala makeup. Měla tedy dobrou výmluvu, aby se mohla na chvíli vypařit.
Došla na záchod a tam už to nevydržela. Zhroutila se na zem v křečích neovladatelného pláče a na bílé šaty jí padaly černé kapky. V tu chvíli se na záchod přišla upravit i Ten-Ten.
,,Sakuro!!! Co je?! Co se ti stalo?! Mám zavolat Sasukeho?!!'' zpanikařila a nervně si rvala vlasy.
,,Ne!...Ten-Ten prosím ne....On mě takhle nesmí vidět...'' Sakuřin pláč ustával. Opláchla si obličej studenou vodou a tím definitivně pohřbila zbytky ubohého líčení.
,,Sakra! Ještě tohle!'' zuřivě si sundala čelenku se závojem a mrskla s ní do rohu.
,,Sakuro...je to kvůli Itachimu?'' zeptala se opatrně Ten-Ten.
,,Ty to víš?!''
,,No..vím. Ono se to nedalo přehlédnout, jak jste se k sobě měli, když tu byl Itachi ještě vítán.'' dodala omluvně.
,,V tom případě..ano. Je to kvůli Itachimu.'' Sakura se teď pro změnu snažila nanést rovnoměrnou vrstvu pudru. Za chvíli letěla pudřenka za závojem.
,,Ukaž...já tě namaluju.'' vzala jí Ten-Ten z ruky šminky a začala jí líčit.
,,Děkuju.' podívala se na ní vděčně Sakura a obě se usmály.
,,Lásko, kde si byla tak dlouho?'' zahlaholil žoviálně Sasuke. V jeho případě se určitě nedalo mluvit o střízlivém stavu.
,,Už nepij prosímtě..'' požádala ho Sakura tiše, ale on ji neposlechl.
,,No tak lásko! Dnes je náš den! Pojď! Napij se taky, ať máš trochu lepší náladu.'' Sakura však skleničku prudce odstrčila a oznámila: ,,Jdu spát!''. Téměř nikdo ji nebral na vědomí, kromě Naruta, který za ní ovšem nemohl jít, protože řešil nějaké neodbytné povinnosti Hokage.
Doma se Sakura převlékla do svého oblíbeného spacího úboru, totiž do kraťásků a dlouhého volného trika, a místo toho, aby si lehla, sedla si na parapet do otevřeného okna a hleděla na měsíc. V tom ji něco píchlo v podbřišku a ona se zkroutila do bolestivé křeči. Když bolest polevila, Sakura si rychle udělala vyšetření a výsledek jí nadmíru překvapil.
,,Já jsem těhotná!'' vyjekla a její hlas se rozlehl prázdným bytem.
O rok a půl později
Měsíční světlo tlumeně ozařovalo tvář chlapce, ne, vlastně už mladého muže, který zamyšleně shlížel dolů z kopce. Byl vysoký, s vypracovanou postavou a jeho oči a vlasy byla černé jako uhel. Opíral se o strom a tiše pozoroval pokojně spící vesnici. Jen v jediném okně se ještě svítilo. To okno znal...moc dobře ho znal. Vždyť jeden čas do něj lezl každý den. Ne, nechtěl na to myslet. Vzpomínky mu způsobovaly bolest....,,Ach Sakuro...já...jsem zpět.'' Itachi si smutně povzdechl, nasadil si svůj slamák a pomalu scházel z kopce dolů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Aký je tvoj najobľúbenejší pár z naruta?

Sasuke and Sakura 24.7% (63)
Naruto and Hinata 23.5% (60)
Neji and Ten ten 12.5% (32)
Temari and Shikamaru 21.6% (55)
Itachi and Sakura 8.2% (21)
nejaký iný napíš do komentára 9.4% (24)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama